Výňatek z myšlenek arcibiskupa Viganò z rozhovoru s T. Marshallem z 8. srpna /2. část/

Toto video je možné zhlédnout i zde: https://vkpatriarhat.org/cz/?p=52394

Odebírat aktuální informace od BKP https://bit.ly/3BhmCoT

Arcibiskup Viganò charakterizuje současnou činnost některých bratrstev, jako je Institut Krista Krále: „V případě Institutu Krista Krále Nejvyššího Kněze rituální a ceremoniální otázka patrně převažuje nad věroučnou, a není náhodou, že uprostřed všeobecného rozkladu se zdá, jako by kanovníci z Gricigliana byli vyňati z opozice a ostrakizace. Nepředstavují problém, protože ani v nejmenším nezpochybňují nový směr a ve svých konstitucích skutečně rozsáhle citují koncilní dokumenty. Ostatní instituty také přežívají.“
Arcibiskup Viganò charakterizuje i současné Bratrstvo sv. Pia X.: „Bratrstvo sv. Pia X. po padesáti letech činnosti vykazuje známky únavy a někdy se zdá, že jeho mlčení k hrůzám ze Santa Marty je motivováno tichou dohodou o neútočení. Je to snad v naději, že se bude bratrstvo moci stát sběratelem konzervatismu a části katolického tradicionalismu, jakmile Bergoglio zlikviduje ‚konkurenci‘ bývalých institutů Ecclesia Dei. Obávám se, že tato naděje nakonec povede k ratifikaci faktického schizmatu, které již v církvi existuje.“
Arcibiskup Viganò podává prognózu, jak to s největší pravděpodobností dopadne s pravověrnými katolíky, kteří nazývají zjevného heretika heretikem: „Donutí katolíky opustit oficiální církev, jako by se ve stavu schizmatu nacházeli oni, a nikoli římská hierarchie. Po odstranění kritických hlasů bude mít Bergoglio ‚svou‘ heretickou církev, z níž byli vykázáni kněží a věřící, kteří nesouhlasí s permanentní revolucí.“
Arcibiskup Viganò bere v úvahu i desorientaci prostých věřících, kteří nevidí do církevního zákulisí: „Pokud jde o věřící, domnívám se, že je nezbytné pochopit situaci velké dezorientace a anarchie, která v církvi panuje.“
Arcibiskup Viganò jako bývalý nuncius ve Spojených státech hodnotí americký episkopát: „Americký episkopát je plodem špatného řízení ze strany Vatikánu po dobu několika desetiletí: korupce a velmi silná homosexuální lobby – tvořená převážně McCarrickovými chráněnci – je zcela nakloněna nové bergogliánské agendě, která se skandálně podřizuje radikální levici, jež ničí Spojené státy. Mezi tyto zkorumpované lidi lze počítat kardinála Spellmana, Bernardina, Deardena, McCarricka a jejich potomky, stejně jako samozřejmě jezuity, kteří sehráli rozhodující roli v rozkladu katolicismu.“
Arcibiskup se zmiňuje i o zdravé části biskupů ve Spojených státech, které se snažil podporovat: „‚Zdravá‘ část biskupů – kterou jsem se jako nuncius snažil všemožně podporovat a hájit – je v menšině; je konzervativní, ale koncilně smýšlející.
Arcibiskup Viganò uvádí, podle čeho bude v budoucnosti možno rozpoznat pravého papeže: „Kdyby však Prozřetelnost ráčila dát církvi pravého papeže, bude možné ho rozpoznat podle toho, že prohlásí koncil za neplatný a odsoudí i všechno zlo, které způsobil…“
Arcibiskup Viganò porovnává exkomunikovaného papeže Honoria a jeho vinu ohledně hereze se současným zjevným heretikem Bergogliem: „Odsouzení bludu je nutné k obnovení porušeného řádu ustanoveného Bohem, tedy nejvyšší Pravdou. Papež Lev II. vyloučil Honoria z církve ne proto, že byl heretik, ale kvůli tomu, že se ‚bezbožnou zradou snažil podvrátit neposkvrněnou víru‘. Honorius jasně neodsoudil monotelistickou herezi, podle níž v Kristu nebyly dvě vůle... Bergogliova podvratná činnost je mnohem závažnější, stejně jako jsou mnohem závažnější hereze, proti nimž II. vatikánský koncil nejenže nebojoval, ale spíše se stal jejich pastoračním nositelem v kolosálním podvodu spáchaném na těle církve.“
Arcibiskup Viganò ukazuje, co přinese revoluce v církvi, kterou skrytě započal koncil a zjevně dovršuje lžipapež Bergoglio: „Cílem koncilní revoluce, jejímž je Bergoglio nesmiřitelným vykonavatelem, je rozpuštění římského katolicismu ve falešné náboženství bez dogmat, které je inspirováno zednářstvím, a to prostřednictvím parlamentarizace církve podle vzoru občanských institucí. To vyžaduje zredukování papežství a zánik apoštolské posloupnosti spolu s radikálním převratem ve služebném kněžství.“
Arcibiskup Viganò zatím hloubkově neřeší otázku koncilních a pokoncilních papežů, varuje ale před tím, co vytvořili: „… i když je v tuto chvíli vhodné odložit definitivní soud nad koncilními papeži, je třeba dát vše, co vytvořili, takříkajíc ‚do závorky‘ – zejména katechismus a věroučné učení, reformu mše a svátostí a také obřad kněžského svěcení.“
Arcibiskup Viganò se vyjadřuje k otázce platnosti svěcení biskupů i kněží a následně k platnosti mší a svátostí v období po II. vatikánském koncilu. Na závěr zdůrazňuje nutnost obnovit celistvost pokladu víry: „Co mohu říci, je, že pokud jde o teze sedesvakantismu nebo sedeprivacionismu, mají prvky, jež lze teoreticky sdílet. Není však možné věřit, že Pán dopustil, aby jeho církev zůstala po více než šedesát let zastíněna a zbavena běžných prostředků milosti – tedy že by zůstala zbavena svátostí – s neplatně vysvěcenými biskupy a kněžími, a tedy s neplatnými mšemi a svátostmi. Mysterium iniquitatis nemůže znamenat selhání pomoci, kterou Kristus církvi přislíbil: ‚Já jsem s vámi po všechny dny až do skonání světa.‘ (Mt 28,19) Z naší strany je však naléhavě nutné obnovit celistvost pokladu víry – depositum fidei...“

+ Eliáš
Patriarcha Byzantského katolického patriarchátu

+ Metoděj OSBMr + Timotej OSBMr
Biskupové sekretáři

9. 9. 2024