Deprese dezolátová

Jakub Jáka Moravčík

Tolik překročených rudých čar červených, že už je zapomínám
Tolik pootevřených oken Overtonových, že už si nechtě zvykám
Tolik činů zvrácených, netečností schválených, že slova k tomu už nemám
kdybych na každé z těch zel prstem ukazovat měl, tak nic jiného nedělám

V Gaze genocida nechává nás v klidu, vždyť za ni může Hamás
My prý zbraně musíme posílat Ukrajině, jinak Rus vlítne na nás
Temné zprávy zvěstují, že nás great-zresetují a majetky nám seberou
Zákony se schvalují tak, ať lidé se bojí a drží pusu zavřenou

Někteří se nebojí a s cenzurou bojují - lidi to nezajímá
Téměř nic nevadí jim, drahé jídlo, zboží, plyn, palivo, elektřina
Her a chleba stále dost v naší zemi Lhostejnost, to se pak snadno zvyká
a tak nadál tím je lid, čím jej vlády chtějí mít, jak staré rčení říká

Hrál jsem, zpíval, taky psal, různě se angažoval, výsledný efekt nulový
Možná chybně jednal jsem, fakt je každopádně ten: změnil jsem velký kulový
Mocní dělaj si co chtěj, z toho padá beznaděj, přemýšlím, jestli to vzdát
Nějak tak to vypadá, když je temná nálada, a depresi má dezolát